Pro fyzické osoby, které nakupují a prodávají zastupitelné cenné papíry v delším časovém období, může být komplikované spárovat nákupy s prodeji, což má zásadní vliv na zdanění jejich příjmů. Je důležité správně přiřadit prodej k odpovídajícímu nákupu, aby bylo možné stanovit daňové zatížení a výši nákladů na dosažení příjmu z prodeje.
Obecně jsou příjmy z prodeje cenného papíru osvobozeny od daně, pokud uplynou alespoň tři roky od jejich nabytí. Existují však výjimky, například pro cenné papíry zahrnuté do obchodního majetku. Určení, zda jsou příjmy z prodeje cenných papírů zdaněny, závisí na konkrétním cenném papíru, který byl prodán.
Pro daňové účely se obvykle jako výdaj na dosažení příjmu z prodeje cenného papíru počítá jeho pořizovací cena a související poplatky s nákupem a prodejem. Tyto částky nelze stanovit, aniž budeme vědět, který cenný papír je prodáván. Výjimkou je případ, kdy jsou náklady stejné pro všechny nakoupené cenné papíry.
Určení cenného papíru, který byl prodán, může mít i další daňové souvislosti. Jde třeba o posouzení, zda se jedná o příjem manželů ze společného jmění a kdo by jej měl zdaňovat (např. pokud některý z manželů nakupoval cenné papíry do svého výlučného jmění a další cenné papíry do společného jmění manželů).
Metoda FIFO či vážený aritmetický průměr?
Nesouhlasíme s názorem vycházejícím z úpravy v účetních předpisech, že pro určení výdajů lze použít jen metodu FIFO nebo vážený aritmetický průměr. Zdůrazňujeme ale, že zde řešíme postup u fyzických osob, které zdaňují příjmy z prodeje cenných papírů v rámci ostatních příjmů, tj. nikoli jako součást příjmů z podnikání.
Metodu váženého aritmetického průměru podle našeho názoru použít nelze už z toho důvodu, že podmínky pro osvobození od daně se posuzují za jednotlivé cenné papíry. Nedává tedy smysl datum nabytí určovat individuálně a pořizovací cenu průměrovat.
Metoda FIFO, kdy se dříve prodává nejdříve pořízený zastupitelný cenný papír, je podle našeho názoru použitelná. Pokud má poplatník cenné papíry evidovány na různých účtech, je nutné tuto metodu používat v rámci daného účtu, aby byl prodej přiřazen k nákupu uskutečněnému na stejném účtu.
Zákon o daních z příjmů neříká, jak přesně spárovat nakoupené a prodané cenné papíry. Zastáváme názor, že jakýkoli postup, který respektuje logiku obchodů, je správný, tj.:
- když se prodává cenný papír evidovaný na nějakém konkrétním účtu, tak k němu lze spárovat pouze cenný papír, jehož pořízení bylo zaevidováno na tom stejném účtu a to samozřejmě ještě před prodejem, nebo případně cenný papír pořízený sice na jiný účet, kdy ale ještě před prodejem došlo k jeho převodu na účet, na kterém pak byl zrealizován prodej;
- když už byl cenný papír spárován s prodejem, nelze jej znovu spárovat (prodat lze jenom dosud neprodaný cenný papír).
Prostor pro daňovou optimalizaci?
Při dodržení výše uvedené logiky lze přiřazovat nakoupené a prodané cenné papíry v zásadě libovolně. To může skýtat poměrně velký prostor pro daňovou optimalizaci, a to tím větší, čím větší byl rozsah pořizovacích cen a delší období, kdy probíhaly nákupy cenných papírů.
Obecně platí, že pokud jde o prodej cenného papíru se ziskem, je daňově výhodnější, aby byl tento zisk od daně osvobozen. Zatímco pokud jde o prodej cenného papíru se ztrátou, je daňově výhodnější, aby podmínky pro osvobození nebyly splněny (a daňově účinnou ztrátu tak bylo možné v rámci jednoho kalendářního roku zkompenzovat se ziskovými obchody).
