Aby se daň z příjmů fyzických osob rovnala paušální dani, tak je podle zákona o daních z příjmů nutné, aby byl poplatník v paušálním režimu a aby splnil další tímto zákonem stanovené podmínky.
Pokud daň poplatníka nebude rovna paušální dani, tak je tento povinen podat daňové přiznání za příslušný kalendářní rok. Kdyby v tomto daňovém přiznání poplatník uplatňoval výdaje procentem z příjmů nebo náklady podle podvojného účetnictví a za předchozí kalendářní rok jeho daň byla rovna paušální dani, tak by měl povinnost, na základě § 23 odst. 8 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále jen „ZDP“), poslední věta, upravit základ daně o hodnotu pohledávek, které by při úhradě byly zdanitelným příjmem, o hodnotu dluhů, které by při úhradě byly výdajem na dosažení, zajištění a udržení příjmů, a o cenu nespotřebovaných zásob (v případě přechodu na vedení daňové evidence se základ daně neupravuje); připravovaná novela[1] by tuto povinnost měla do budoucna zrušit.
Pokud daň poplatníka nebude rovna paušální dani, tak je tento povinen za příslušný kalendářní rok také podat správě sociálního zabezpečení přehled o příjmech a výdajích a zdravotní pojišťovně přehled o výši daňového základu (v nich se zohlední zálohy na pojistné na důchodové pojištění a na zdravotní pojištění, které byly zaplaceny finančnímu úřadu v rámci paušálních záloh podle § 38lk ZDP). Přehled pro správu sociálního zabezpečení se i v tomto případě podává na standardním formuláři. Přehled pro zdravotní pojišťovnu se však podává na speciálním formuláři „Přehled pro OSVČ v paušálním režimu“, důvodem je skutečnost, že u pojistného na veřejné zdravotní pojištění se u osoby samostatně výdělečně činné, která byla alespoň po část roku v paušálním režimu, nepřihlíží k okolnostem, které omezují použití minimálního vyměřovacího základu (§ 3a odst. 5 zákona č. 592/1992 Sb.), tj. nepřihlíží se např. k tomu, že se osoba samostatně výdělečně činná stala zaměstnancem a odvádí pojistné z tohoto zaměstnání – např. pro osoby samostatně výdělečně činné, které se v průběhu kalendářního roku nechají zaměstnat a mají pak už jenom nízké příjmy ze samostatné činnosti, to tak může být nevýhodné, protože i za tyto další měsíce se na ně vztahuje minimální vyměřovací základ, přestože pojistné na zdravotní pojištění je za ně odváděno zároveň v zaměstnání (proto může být vhodnější v takové situaci výkon samostatné výdělečné činnosti přerušit nebo ukončit, ale je samozřejmě potřeba zvážit i další možné dopady, které by z toho mohly vyplývat).
Paušální režim
Pro samotný vstup do paušálního režimu musí poplatník splnit podmínky, zejm. musí jít o osobu samostatně výdělečně činnou podléhající českým předpisům upravujícím důchodové pojištění a veřejné zdravotní pojištění, nesmí jít o plátce daně z přidané hodnoty nebo společníka veřejné obchodní společnosti či komplementáře komanditní společnosti, nesmí být vůči němu zahájeno insolvenční řízení, příjmy ze samostatné činnosti za předcházející kalendářní rok nesmí převyšovat 1 mil. Kč a k 1. lednu příslušného kalendářního roku nesmí poplatník vykonávat závislou činnost (nezohledňuje se činnost, ze které plynou příjmy, z nichž je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně, tj. např. některé dohody o provedení práce). Podrobně tyto podmínky upravuje § 2a ZDP. Poplatník musí vstup do paušálního režimu včas oznámit správci daně, do desátého dne příslušného kalendářního roku, oznámení podané po této lhůtě je neúčinné (§ 38lc ZDP).
Paušální daň
Po skončení příslušného kalendářního roku se posuzují podmínky, na základě kterých se určí, zda je daň poplatníka v paušálním režimu rovna paušální dani (§ 7a ZDP). Tyto podmínky jsou podobné podmínkám pro samotný vstup do paušálního režimu, nicméně vyhodnocují se za příslušný kalendářní rok a např. pokud se poplatník v průběhu příslušného kalendářního roku stal plátcem daně z přidané hodnoty nebo jeho příjmy ze samostatné činnosti za příslušný kalendářní rok převýšily 1 mil. Kč nebo měl v příslušném kalendářním roce i jiné zdanitelné příjmy (převyšující 15 tis. Kč), tak se jeho daň nebude rovnat paušální dani, přestože byl po celý příslušný kalendářní rok v paušálním režimu.
V závislosti na tom, které podmínky poplatník nesplnil, může dojít k tomu, že poplatník už nebude v paušálním režimu (§ 2a odst. 4 ZDP), ukončení paušálního režimu je nutné oznámit správci daně (§ 38lg ZDP). To by nastalo, např. pokud příjmy poplatníka ze samostatné činnosti za příslušný kalendářní rok převýšily 1 mil. Kč nebo se poplatník stal plátcem daně z přidané hodnoty.
Některé podmínky se ale vztahují pouze k posouzení, zda se daň poplatníka bude rovnat paušální dani a nikoli k možnosti setrvat v paušálním režimu (např. pokud by měl poplatník jiné zdanitelné příjmy převyšující 15 tis. Kč nebo pokud by v daňovém přiznání uplatnil vyloučení dvojího zdanění příjmů plynoucích ze zdrojů v zahraničí, tak jeho daň nebude rovna paušální dani, ale v paušálním režimu by obecně mohl zůstat).
Existuje ještě třetí kategorie podmínek, a to že v průběhu příslušného kalendářního roku nastane skutečnost, v jejímž důsledku bude muset poplatník ukončit paušální režim, ale jeho daň za příslušný kalendářní rok přesto ještě bude rovna paušální dani (jednalo by se např. o situaci, kdy by se poplatník nechal před koncem roku zaměstnat, ale jeho příjmy jiné než ze samostatné činnosti by nepřevýšily 15 tis. Kč, nebo o situaci, kdy by v průběhu příslušného kalendářního roku bylo vůči poplatníkovi zahájeno insolvenční řízení a do konce roku nebylo skončeno).
Připravovaná novela
Připravovaná novela, která je projednávána v Poslanecké sněmovně,1 by měla institut paušální daně výrazně změnit, zejm. zvýšit limit příjmů ze samostatné činnosti na 2 mil. Kč a zavést tři pásma, kdy v každém pásmu budou poplatníci platit jinou výši odvodů, což bude poměrně komplikované především pro poplatníky, kteří se budou pohybovat na hranicích těchto pásem.
