Daňové aspekty teambuildingu

Co je teambuilding

Za teambuildingové aktivity jsou zpravidla považovány takové činnosti, které slouží k upevnění či vybudování vztahů mezi kolegy, případně otestování schopností a vlastností členů týmů v prostředí, které pro ně není úplně standardní.

Například aby manažeři projevili schopnost zvládat stres, řídit tým a spolupracovat. Tlak cizího prostředí, únava a činnosti, které vykonávají poprvé v životě, odhalí vlastnosti, které mohou v pohodlí kanceláře zůstat skryté – v pozitivním i negativním smyslu. 

Proto je taková činnost spojena s náklady, které nejsou pro příslušnou společnost typické – například pronájem koní, lodí či zbraní na paintball. Pokud je smyslem vynaložení takových nákladů otestovat či zlepšit schopnosti a vzájemnou interakci zaměstnanců, budou takové náklady daňově uznatelné. 

Často je ale za teambuilding považován i výlet do vinného sklepa či jen pár piv po práci. I to samozřejmě může mít pozitivní vliv na tým, takové náklady ovšem naopak nebudou uznatelné, tedy až na řídké výjimky, o nichž si povíme dále. Je to tedy stejné jako s pracovním obědem – i během něj se běžně dojedná zakázka, ale náklady na občerstvení jsou výslovně daňově neuznatelné, i když k dosažení příjmů sloužily.

Kde je tedy ta hranice? Jako často v daních je poněkud nezřetelná. Určité indicie dává judikatura, relevantních judikátů je však stále poskrovnu a je tak potřeba vycházet z náznaků řešení v těchto rozhodnutích uvedených a ze zkušeností s obdobnými situacemi.

Rozhodnutí č. 1 – Lyžování může být pracovní činností

Takovou klasikou je rozhodnutí Nejvyššího soudu 21 Cdo 5060/2007 ze dne 12. 2. 2009. Rozhodnutí se netýká přímo daní, předmětem sporu byla otázka náhrady újmy na zdraví, vzniklé při firemním výjezdu na hory, konkrétně při lyžování.

Nejvyšší soud tehdy rozhodl, že i lyžování může být výkonem práce, je však potřeba hodnotit situaci komplexně a detailně. Na základě uvedeného rozhodnutí se následně začalo dovozovat, že náklady na teambuilding jsou daňově uznatelné.

To je docela velká zkratka, ale rozhodnutí rozhodně vneslo světla do oblasti, která by se do té doby dala charakterizovat jako pološero. A další rozhodnutí z této oblasti jej citují, stejně jako odborná literatura. 

Je však potřeba si uvědomit, že soud pouze řekl, že se u takové akce může jednat o výkon práce, nikoliv že jsou náklady na ni uznatelné. To ostatně Nejvyšší soud ani nemůže. Výkonem práce totiž bude i pracovní oběd, ale náklady na něj jsou daňově neuznatelné. A dokonce v důsledku něj může vzniknout zaměstnanci i nepeněžní příjem. Ano, v praxi se to sice neřeší, ale konzumace alkoholu není u zaměstnance osvobozena od daně z příjmů fyzických osob.

Rozhodnutí č. 2 Pracovní činností může být i párty

Další rozhodnutí, které stojí za zmínku, je nález Ústavního soudu IV. ÚS 3782/11 ze dne 24. 7. 2012, který se zastal zaměstnance, který si způsobil těžké zranění v rámci firemní akce, pravděpodobně pádem pod vlivem alkoholu. Pojišťovna odmítla plnit z úrazového pojištění zaměstnavatele, protože se dle jejího názoru nejednalo o výkon práce, neboť oficiálně akce skončila dříve a příčinou úrazu byly aktivity v rámci volné zábavy či po ní.

Ústavní soud se na rozdíl od Nejvyššího domníval, že i taková akce mohla být výkonem práce. Rozhodnutí nižších soudů ovšem zrušil, protože nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav, například od kdy do kdy akce probíhala apod. Každopádně soud tím připustil, že i diskotéka s alkoholem na účet zaměstnavatele může být v některých případech výkonem práce.

Rozhodnutí Ústavního soudu reagovalo na rozsudek Nejvyššího soudu 21 Cdo 997/2011 ze dne 13. 10. 2011, v němž NS uvedl, že v případě zábavy na diskotéce a následného úrazu se již jednalo o

„činnost, která nebyla součástí plánovaných aktivit team-buildingové akce a zjevně se svojí povahou blížila společnému bezcílnému pobytu zaměstnanců majícímu povahu zaměstnavatelem placené zábavy“.

Ačkoliv Ústavní soud rozhodnutí NS zrušil, lze uvedené vyjádření NS považovat za určité vymezení toho, kdy se již nebavíme o výkonu pracovní činnosti a velmi pravděpodobně pak již nebudeme ani v „zóně“ daňově uznatelnosti nákladů na takovou akci (DPH v tomto ohledu bude zpravidla sledovat režim daně z příjmů).

Znovu ale zdůrazňuji, že se bavíme primárně o soukromoprávních aspektech, navíc v situaci, kdy účastníkem sporu byla pojišťovna, která odmítala plnit. Obdobný spor s finančním úřadem by tedy rozhodně nemusel mít obdobný závěr.

Rozhodnutí č. 3 - Náklady na výlet na Kubu by mohly být daňově uznatelné

Rozhodnutí Krajského soudu v Brně 29 Af 53/2016 – 88 ze dne 18. 5. 2018 je jednou z mála vlaštovek z oblasti daňového práva. Krajský soud v Brně posuzoval daňovou uznatelnost nákladů na teambuilding společnosti HP Tronic, která vyslala tým vedoucích pracovníků na Kubu, aby podpořila jejich výkony v práci.

Rozhodnutí správce daně bylo zrušeno z důvodu, že se nedostatečně vypořádal s argumentací společnosti (žalobce). Dle soudu je daňová uznatelnost takových nákladů obecně možná a v daném případě dokonce vyzval správce daně k „velkorysosti“ při posuzování. Mimo jiné proto, že společnost byla zisková - to považuji za poměrně kontroverzní, ale rozhodnutí soudů nelze číst jako souhrn 100% obecných vět, jedná se vždy o řešení konkrétní situace.

Zajímavá byla rovněž úvaha soudu tom, že by nebylo spravedlivé, aby zaměstnavatel nesl rizika s možnou náhradou škod v rámci výkonu pracovní činnosti a jeho náklady byly neuznatelné. Dokonce připustil, že by mohly být uznatelné náklady i na zaměstnance jiných společností v rámci skupiny. Pro mne poměrně překvapivá vstřícnost.

Zároveň ovšem uvedl, že není vyloučeno, aby některé náklady byly neuznatelné (například „reprezentace“) a rovněž nijak nehodnotil možné zdanění benefitů na straně zaměstnanců.

Jak tedy na teambuilding?

Zmíněná rozhodnutí soudů určují (byť trochu neostře) mantinely situací, kdy budou náklady na teambuilding uznatelné. Mělo by se jednat o případy, kdy cílem je více prohlubování kvalifikace, zvyšování výkonnosti a motivace než jen samotná zábava, byť i ta může výkon a spolupráci týmu podpořit.

Tak například týdenní pobyt na plachetnici může být zkouškou vůdčích schopností, odolnosti proti stresu či schopnosti týmové kooperace, stejně jako týdenní opalovačka na Jadranu, kdy je počet uplutých mílí srovnatelný s počtem vypitých lahví.

Obě varianty mohou přispět k motivaci týmu k další práci a odhalení skrytých talentů, druhý scénář má však výrazně menší šanci na úspěch u správce daně a soudů.

Samozřejmě si umím představit zajímavé situace, například školení obchodníků v odolnosti vůči alkoholu. Například pokud by se zaměstnavatel pohyboval v segmentu, kde je zvykem uzavírat smlouvy nad ránem, kdy slabší kusy leží pod stolem, jak to je údajně u některých východních národů. Pak by samozřejmě mohla být i taková akce k diskuzi, minimálně by to bylo zábavné pro nás, daňové poradce.

V takovém případě by to ale mělo být podloženo bytelnou dokumentací a hlavně smysluplným plánem, například že se testovala schopnost komunikace, zapamatování si detailů apod. Prostě nebude stačit tvrdit, že pravidelné návštěvy pivnic jsou tréninkem na uzavírání smluv s Japonci.

Jak vyplývá z rozhodnutí soudů, ďábel tkví v detailu a klíčem k úspěchu je precizní dokumentace – například fotodokumentace činností, plán aktivit a jejich vliv na tým, hodnocení výsledků apod.

V tomto ohledu nelze než souhlasit s Petrem Linxem a tedy mít takovou dokumentaci připravenou a odsouhlasenou daňovým poradcem s předstihem. Například mít jasno v tom, které náklady budou uznatelné a u nich detailněji vysvětlit důvod vynaložení.

Ostatně to, zda je daný náklad uznatelný a s odpočtem DPH má zásadní vliv na cenu akce a tedy možný rozpočet. Rozumné firmy tedy toto řeší nejen u teambuildingu, ale například i u marketingových aktivit - pokud jsou náklady uznatelné, je možné vynaložit více peněz na danou aktivitu.

Pokud bude nějaký plán absentovat a bude se jednat „jen“ o upuštění páry po práci či víkendový výlet s dětmi, šance na uznatelnost je minimální. Každopádně jak říkal jeden z klasiků daňového poradenství, Milan Skála, daňově uznatelné je to, co si obhájíte.

Tak tedy hodně štěstí při budování týmů, a pokud budete vylosováni z osudí, tak i u následné daňové kontroly. Připravit se na ni doporučuji raději s předstihem.

Promiňte, promiňte, promiňte

Tímto příspěvkem (který měl vyjít minulý týden) musím uznat porážku ve věci závazku publikovat každý týden jeden příspěvek.

S ohledem na začínající sezonu daňových přiznání a plnící se kalendář na příštích šest měsíců, musím tento interval (alespoň dočasně) vzdát, byť mne to netěší. Pokusím se udržet alespoň dva příspěvky měsíčně a samozřejmě sdílet zajímavý obsah kolegů.