Blíží se termín přiznání k dani z příjmů a mnozí podnikatelé řeší jak si snížit daňový základ. Níže najdete několik tipů jak si legálně snížit svou daň.
KDY ZAČÍT S OPTIMALIZACÍ
Co nejdříve. Daňová optimalizace začíná již na začátku roku. s blížícím se koncem roku se okruh možných kroků zužuje a po jeho skončení již je značně omezen. Těsně před podáním daňového přiznání je již jen pár možností.
Vhodná forma podnikání
VÝDAJE
Standardním nástrojem pro optimalizaci je prosté utracení peněz před koncem roku s tím, že tyto výdaje sníží základ daně. To je často pravda, nicméně některé výdaje nemusí vést k tak razantnímu snížení základu daně, jak podnikatel předpokládá. Je potřeba, aby byly výdaje uznatelné v daném roce, nikoliv až v následujícím. Případem je reklama, která bude probíhat 12 měsíců. Pokud kampaň zaplatím před koncem roku, zahrnu do výdajů jen část, která připadá na dané období. Toto samozřejmě platí pro ty, kteří vedou účetnictví, a ne pouze daňovou evidenci.
Obecně platí, že jednorázově lze do výdajů zahrnout i výdaje na pořízení majetku s hodnotou do 40 tisíc korun. Při nákupu vybavení je dobré brát to v potaz. Rozdíl v daňové úspoře tak bude u notebooku za 40 tisíc a za 41 tisíc korun poměrně značný, protože dražší se bude odpisovat tři roky.
NÁKUP MAJETKU
Častým omylem při optimalizaci je nákup majetku, zejména aut. Podnikatelé nakupují před koncem roku vozy s tím, že díky tomu významně ušetří na daních. Výsledný efekt je však často méně pozitivní.
Pokud bude mít auto pořizovací cenu milionu, zahrneme do nákladů v prvním roce maximálně částku 200 tisíc Kč. Vozy se odepisují pět let. To ale u právnické osoby znamená úsporu jen 38 tisíc korun, což je výše daně, kterou by firma zaplatila, pokud by vůz nekoupila. Ztráta na hodnotě vozu takovou úsporu snadno převýší.
U fyzické osoby však může činit zatížení včetně pojistného přes 40 procent a úspora pak bude vyšší. I zde je však otázkou, jak bude úspora velká v porovnání s rychlou ztrátou na hodnotě vozu, možností získat v novém roce vůz za lepší cenu a s pozdějším rokem uvedení do provozu, což pravděpodobně zvýší jeho budoucí cenu. Nákup vozu jen kvůli daňové optimalizaci tak nelze ve většině případů doporučit.
ZAHRNUTÍ DO NÁKLADŮ JE NÁKUP SE SLEVOU
Obecně platí, že pokud podnikatel zahrne určité výdaje do daňově uznatelných, získá tak v podstatě „slevu“ na tento nákup ve výši sazby daně a případně pojistného, které by zaplatil, pokud by výdaj nerealizoval. Není to tedy tak, že si daný výdaj „odepíše z daní“, jak lze občas slyšet, což evokuje závěr, že ho to vlastně nic nestojí. Tento nesprávný názor však mají většinou ti, co nepodnikají.
V případě právnických osob bude tato „sleva“ 19 procent (sazba daně z příjmů) u fyzických osob může být přes 40 procent (kombinace daně z příjmů 22 procent včetně solidárního zvýšení daně a povinného pojistného na zdravotní a sociální pojištění). Pokud je však podnikání méně ziskové či ztrátové, snižuje se tato „sleva“ na nulu, protože výhoda je realizována až při dosažení zisku. Pokud jste v takové situaci, vyplatí se odložit výdaje na pozdější období, když to jde.
ZTRÁTĚ SE SNAŽTE VYHNOUT
Zdálo by se, že optimální je být ve ztrátě, ale záporný daňový základ přináší jednu významnou nevýhodu, kterou je zásadní prodloužení lhůt pro případnou daňovou kontrolu, a to nejen pro daný rok, ale i pro roky následující. Pokud vykážete ztrátu, prodlouží se lhůta, během níž může finanční úřad přijít na kontrolu, až na osm let místo standardních tří. Klidné spaní a minimalizace případných sankcí má také svou hodnotu a lze tedy doporučit ztráty nevykazovat. Můžete k tomu přispět například přerušením daňových odpisů, případně obětováním části nákladů tak, aby byl základ daně pozitivní.
KLADNÝ ZÁKLAD DANĚ A NULOVÁ DAŇ
Taková situace může nastat v důsledku pravidel pro zaokrouhlování základu daně a vyměřování daně. Pokud bude u právnické osoby základ daně 1999 Kč, zaokrouhlí se tento základ na tisíce dolů a daň bude vycházet 190 korun. Daň z příjmů do 200 Kč se však nepředepisuje a neplatí. Výsledkem je tedy nulová daňová povinnost. Pokud se například využívají ztráty z minulých let, patří tedy k bontonu upravit základ daně na tuto částku. To je však operace, která se provádí až při samotném sestavení daňového přiznání.
U fyzických osob může být nulová daň při kladném daňovém základu důsledkem uplatnění slev na dani, nezdanitelných částí základu daně nebo odčitatelných položek.
POSUNY PLATEB V DAŇOVÉ EVIDENCI
Výdaje, které podnikatelé vedoucí daňovou evidenci vynaloží do konce roku, se zahrnou do aktuálního roku, i když budou služby či zboží využity až v následujícím období. Pokud tedy mají dostatek prostředků, mohou základ daně optimalizovat tím, že se předzásobí, či uhradí některé výdaje (například nájem) dříve. Takto nelze uplatnit zálohy zaplacené spojené osobě, která sama vede účetnictví a zdaňuje tak až zaúčtovaný výnos, pokud nejsou zálohy do konce roku vyúčtovány.
Obdobně lze postupovat i u příjmů, tedy požádat odběratele, aby zaplatili až po skončení roku. To má význam například u podnikatelů, kteří uplatňují výdaje paušálem. Ačkoliv byl limit pro letošní rok zvýšen (základ pro výpočet paušálních výdajů je maximálně dva miliony), nemusí to někomu stačit. Částka přesahující tento limit by byla zdaněna mnohem více.
Pokud odběratel trvá na tom, že bude částka zaplacena před koncem roku (například ji chce mít v nákladech), je potřeba postupovat tak, že ji zaplatí poslední den v roce a vám bude příjem připsán až v roce následujícím (pokud nemáte stejnou banku).
MEZIROČNÍ VÝKYVY
Někdy se stává, že jeden rok je výrazně méně úspěšný než ty následující a naopak. Zákon o daních z příjmů proto umožňuje, aby byla ztráta vykázaná v jednom období uplatněna v následujících pěti letech. Stejnou možnost však neumožňují předpisy upravující výběr pojistného (i přes ztrátu se zaplatí minimální pojištění a v dalším období se pojistné zaplatí z plného zisku bez odečtení ztráty). Jak bylo zmíněno výše, vykázání ztráty výrazně prodlužuje lhůty pro kontroly ze strany správce daně.
Řešením je v takovém případě například přerušení či snížení daňových odpisů, kdy jsou tyto náklady zachovány pro další roky a podnikatel se tak vyhne vykázání ztráty.
Další možností je změna účetního období, kdy zákon umožňuje, aby podnikatel účtoval v jiném období, než je kalendářní rok – například bude mít účetní období od dubna do března. V případě přechodu na tento takzvaný hospodářský rok je možné spojit předchozí kalendářní rok s částí následujícího období a dosáhnout tak účetního období dlouhého až 23 měsíců. Pokud by tedy byl v roce 2019 očekáván zisk a pro příští rok ztráta, lze tímto způsobem období „vykompenzovat“. U fyzických osob je nicméně zdaňovacím obdobím kalendářní rok a do základu daně se proto zahrnují výnosy a náklady za ukončený hospodářský rok.
Výhodou takového postupu je i to, že rozhodnutí lze učinit až do termínu pro podání daňového přiznání.
